Proč Wheaten?

zpět na stránku "O nás"

Už si dobře nevzpomínám, kdy přesně začala máma snít o Wheatnovi. Byla to ale dlouhá doba, kterou trávila nad Velkou knihou o psech od Davida Taylora. Se zasněnýma očima stále pozorovala moc hezkého pejska s temperamentním výrazem v očích a nádhernou srstí, která nelíná. I mně se moc líbil. Začaly jsme tedy pátrat, co je vůbec zač. Když jsme zvažovaly a hodnotily klady i zápory všech psů, Wheaten byl jasný vítěz. Splňoval všechny naše podmínky, ale hlavně máminy sny. Bylo to zvláštní, viděly jsme ho jen v knížkách a zapsal se nám hned do srdce. Musely jsme ho mít. Na základě inzerátu jsme se ozvaly chovatelské stanici Momart, paní Martina Moudrová. Byla to trefa do černého hned na začátku. Čekání do dubna 2002 uběhlo rychle a už tu byl den, kdy máma cestovala do Vrbna pod Pradědem. Já jsem zůstala doma a nemohla se dočkat. Pak se však rozrazily dveře a cosi maličkého se motalo na chodbě ... ..ano, to byla naše Barunka, jak jsme Citele začaly podomácku říkat. Hned jsem si ji zamilovala, ono to ani nešlo jinak. Začala pobíhat po bytě a bylo vidět, že to byla ta nejlepší věc, kterou jsme mohly udělat. Věděly jsme, že nový kamarád, který se tu zatím válí v podobě malé koule, bude jednou náš nejlepší přítel.

Zapomněla jsem se zmínit, že než jsme si pořídily Barču, už s námi jeden pes bydlel. Kníračka Týna. Z počátku jsme se obávaly, aby si na sebe holky zvykly, ale šlo to skvěle. Týdny od prvního okamžiku ubíhaly a z Barunky se pomalu stával krásný pes. Když byl Báře jeden rok, začaly jsme jezdit na výstavy. Byla to vždy velká zábava, ale i soutěžení a stalo se to našim velkým koníčkem. Také jsme se díky tomu seznámily s ostatními pejskaři a dovídaly se nové informace o Wheatenech.

Bára je typický temperamentní teriér, takže si na výletech užíváme vždy mnoho legrace. Víme, že v přírodě je velmi šťastná a proto se snažíme s ní chodit ven co nejčastěji. Vzhledem k tomu, že Wheateni mají tzv. "samočistící srst", není na Báře za chvíli vidět, že běhala po mokrých polích. V roce 2006,2008 a 2010 se Barunce narodila štěňátka. Péči zvládla výborně a po celou dobu to byla statečná a starostlivá máma. Byla to moc pěkná období. Bára se po štěňatech zklidnila a pomalu změnila ve vyzrálého a silného psa.

Po těch letech se Barča stala nenahraditelným členem naší rodiny a hlavně vynikajícím společníkem naší osmdesátileté babičky. Jsme moc rády, že ji máme. Kdykoliv nám totiž není do smíchu nebo jsme unaveni z práce, vždy víme, že jak se otevřou dveře od domu,přivítá nás milující pes vrtěním ocásku. Za ty roky se na nás pořád stejně těší jako na začátku a mi ji pořád stejně milujeme jako v těch prvních momentech, kdy se na jaře roku 2002 objevila ve dveřích.

Beatal ml.

Na podzim roku 2016 odešla Barunka ve svých nedožitých 14-ti letech do psího nebe. Dala nám spousty lásky a prožila s námi krásný, naplněný život.